Rozhlas z Anglie varoval Plzeňany. Nálet pak srovnal většinu Škodovky se zemí

Skoro všichni Škodováci se tak stihli včas ukrýt nebo utéct. Ztráty na životech civilistů byly díky tomu mnohem nižší než při předchozích náletech. O to víc šlo o život letcům. Německá protiletadlová obrana měla k nevoli posádek bombardérů dostatek času se na americké obří letouny připravit.

Přes deset hodin letěly z desítek letišť v Anglii až nad Plzeň čtyřmotorové B-17 Flying Fortress ze svazku americké 8. letecké armády. Její velení se včasným varováním Plzeňanů snažilo co nejvíc předejít civilním ztrátám. Palba německých flaků však byla o to početnější a přesnější. Tím spíš, že Američané se většinou soustředili - na rozdíl od britské RAF - spíše na bombardování ve dne.

Nálet na Škodovku, ve které bylo v té době zaměstnáno na 45 tisíc lidí a která jako největší zbylá zbrojovka třetí říše do poslední chvíle zásobovala zbytky bojujících německých armád, zničil na 70 procent všech budov a továrních objektů. Za necelou hodinu dopadlo na cíl 430 tříštivých a mnoho zápalných bomb.

Peklo v letadlech i na zemi

Děsivý pro letce musel být fakt, že ve snaze o co nejpřesnější zamíření měli zakázáno bombardovat cíl pomocí palubních radarů. Mohli využít jen přesnější vizuální optické zaměřování. Jenže nad Plzní byly v té době mraky. Stroje musely nalétávat opakovaně, dvakrát až třikrát. A tím narůstala pravděpodobnost sestřelení.

"Nervy drásající četné exploze granátů znamenaly pro osádky hrozný zážitek. Mnohonásobně větší peklo ovšem panovalo na zemi," popisuje dramatické osudy letců i obyvatel Plzně historik Marek Žatkovič.

Připomíná, že z 276 útočících bombardérů dostalo ten den 191 zásah střepinami německých protiletadlových flaků (granátů vybuchujících ve výšce letícího svazu). Američané přišli o 11 bombardérů, z toho čtyři se zřítily hned v blízkosti Plzně. Další poškozené stroje ztratili Američané na příletové a odletové trase.

"U Plzně toho dne zahynulo 20 Američanů, další zemřeli u Rozvadova a v Německu," přidává k tomu další fakta historik Národního památkového ústavu v Plzni Karel Foud.

Ani ztráty na životech Plzeňanů i přes včasné varování nebyly podle historických pramenů malé. V samotné Škodovce zahynulo osm lidí, ale bomby zasáhly zčásti i okolní městské čtvrti a blízké obce, kde zahynulo dalších skoro 70 lidí.

Je to však o mnoho méně než při nočním náletu 17. dubna téhož roku, kdy bez předchozího varování letouny britské RAF zničily plzeňské seřazovací nádraží, ale zasáhly i několik okolních čtvrtí. Tento nejničivější nálet na Plzeň si vyžádal stovky obětí, odhady se pohybují od zhruba 600 do přibližně 850 zabitých.

Politika nebo nutná obrana?

Dodnes se vedou spory o tom, proč Američané bombardovali a téměř zničili celou plzeňskou Škodovku pouhých 11 dnů před osvobozením města americkými a belgickými vojáky a 13 dnů před koncem druhé světové války.

Už krátce po útoku se objevily spekulace o zbytečnosti tohoto náletu. Měl prý sloužit jen k tomu, aby západní spojenci poničili strojírny, mířící stejně jako celé tehdejší poválečné Československo do sféry vlivu Sovětského svazu.

Historik Foud připomíná, že už v létě 1945 se především v komunistickém tisku objevily hypotézy o bombardování Škodovky z politických důvodů. Žádné historické zdroje však podle něj tuhle hypotézu nepotvrzují. Existuje jen rozkaz americké 1. armády požadující bombardování Škodovky jako poslední fungující zbrojovky, která stále na plný výkon vyrábí pro Velkoněmeckou říši.

"Nikdo nevěděl, kdy válka ve skutečnosti skončí. Američané navíc věřili v mýtus Alpské pevnosti, kam se německé jednotky přesunou a budou dále pokračovat v boji. Škodovka jim mohla nadále dodávat zbraně. Žádný archivní doklad o tom, že je třeba bombardovat Škodovy závody proto, že Československo spadne do sféry sovětského vlivu, zatím objeven nebo zveřejněn nebyl. Vše jsou pouhé teorie a nepodložené hypotézy. Existuje jen rozkaz k provedení útoku z důvodu výroby zbraní," říká Karel Foud.

Připomíná také, že zničit Škodovku se pokoušeli nejméně čtyřikrát v letech 1942 a 1943 už Britové. Povedlo se to za cenu těžkých ztrát před koncem války až Američanům.